Dům i zahrada jsou v návrhu řešené jako jediný celek, osazené na modulární mřížce, která vychází jak z rozměru pozemku, tak z ideálních dimenzí. Tím, že jsou vztahy mezi jednotlivými prostory stavby i zahrady dané společným matematickým základem rastru, panuje mezi nimi harmonie, která není na první pohled zjevná, ale působí podvědomě.  Tento princip architektonického návrhu je inspirovaný chilským architektem Enrique Brownem, který podobně navrhl řadu rezidenčních staveb. V jeho návrzích se prolíná střídmý matematický řád s organickou složkou zeleně, kde je pak výsledkem působivé „kulturní“ prolnutí s neobyčejně obytným charakterem.

​

Architektonický koncept je pak v neabstraktní rovině založený na dvou základních principech, adici a penetraci neboli přidávání a prolínání. Na adici dvou kontrastně rozdílných stavebních struktur, jež obě mají čistou formu. Omítaný objem domu vyzděný z cihel, k němuž je přidávána otevřená forma dřevěného skeletu. A také na prolínání stavebních struktur zvenčí dovnitř a naopak. Kde stropy v domě jsou dřevěné stejně jako střechy pergol. Podlahy teras, chodníků a altánu zase mají zednickou bázi jako dům. Prolínání se odehrává i na úrovni zahradních úprav, kde se záhony s květinami i stromy nacházejí jak v otevřeném prostoru zahrady, tak pod dřevěným loubím, jež bude místy též porostlé popínavými rostlinami.